V lesklém nerezovém království kuchyňského dřezu bylo po obědě rušno. Z obrovského bílého talíře, který vypadal jako zasněžený kopec, se skutálela malá, zlatavá kapka oleje. Jmenovala se Olejka a byla plná sluneční energie. S veselým „Jupí!“ klouzala dolů po hladké stěně dřezu jako na nejlepší skluzavce na světě.
Dopadla na dno a spokojeně se rozlila do malého, líného kroužku. Rozhlížela se kolem sebe. Najednou nedaleko ní uviděla někoho úžasného. Byla to Vodička, průzračná a třpytivá kapka vody. Tančila na místě, třpytila se jako diamant a vypadala, že se nemůže dočkat nového dobrodružství.
„Ahoj!“ zavolala Olejka vesele. Její hlas byl hluboký a pomalý. „Ty musíš být Vodička! Jsem Olejka. Nechceš si se mnou hrát na honěnou?“
Vodička se vesele zatočila. „Jasně! Moc ráda!“ její hlas cinkal jako malý zvoneček. „Tak mě zkus chytit!“ A už se rychle kutálela pryč.
Olejka se zasmála a pohnula se za ní. Nebyla tak rychlá jako Vodička, spíše se pomalu a důstojně posouvala. Když ji konečně doběhla, chtěla ji jemně chytit a poplácat. Ale stalo se něco divného. Jakmile se jí dotkla, Vodička od ní odskočila, jako by mezi nimi byla neviditelná stěna.
„Jé, to je ale trik!“ zasmála se Olejka. „Zkusím to znovu!“
Zkoušela to znovu a znovu. Ale výsledek byl vždy stejný. Nemohly se spojit. Olejka se pokusila proklouznout přes Vodičku, ale jen po ní sklouzla jako po skle. Vodička se zase pokusila narazit do Olejky, ale ta ji jemně odtlačila.
Po chvíli jim už do smíchu nebylo. Seděly kousek od sebe a smutně se na sebe dívaly.
„Proč to nejde?“ zeptala se Vodička a v jejím hlase byl náznak slz. „Chci se s tebou kamarádit, ale něco nás pořád odděluje.“
„Já taky nevím,“ povzdechla si Olejka. „Je to, jako bychom byly z úplně jiných světů.“
Najednou uslyšely veselé bublání a smích. Ze strany dřezu, kde stála láhev s barevným obrázkem, se k nim kutálela veselá, perleťová kapka plná malých bublinek. Zářila všemi barvami duhy a voněla jako čerstvé citrony.
„Vidím, že máte trápení, kamarádky!“ promluvila veselým hlasem. „Jmenuji se Mydlinka. Možná vám můžu pomoci.“
Olejka a Vodička překvapeně zvedly hlavy. „Ty nám umíš pomoci?“ zeptaly se téměř naráz.
Mydlinka se usmála a bublinky v ní vesele poskočily. „Myslím, že ano. Víte, vy dvě jste velmi rozdílné. Ty, Olejko, máš ráda mastné věci a tak trochu se bojíš vody. A ty, Vodičko, se zase kamarádíš jen s vodou a oleji se vyhýbáš. Proto se nemůžete spojit.“
„Takže si nikdy nebudeme moct spolu hrát?“ zeptala se smutně Olejka.
„Ale kdepak!“ zasmála se Mydlinka. „Já mám totiž tajnou schopnost! Mám jakoby dvě ruce. Jedna moje ruka je stvořená k tomu, aby se kamarádila s olejem. A ta druhá, ta si zase výborně rozumí s vodou. Jsem taková spojovatelka!“
Olejka a Vodička na ni hleděly s otevřenými ústy. Tomu se jim nechtělo věřit.
„Dívejte se!“ řekla Mydlinka a pomalu se přiblížila k Olejce. Natáhla k ní svou „olejovou“ ruku. Olejka se trochu bála, ale když se jí Mydlinka dotkla, cítila jen příjemné spojení. Žádné odpuzování!
„Vidíš?“ usmála se Mydlinka. Potom se otočila k Vodičce. „A teď ty!“
Natáhla k ní svou druhou, „vodní“ ruku. Vodička váhala jen chviličku. Když se jí Mydlinka dotkla, pocítila to samé. Pevné a přátelské spojení. A najednou, poprvé v životě, stály všechny tři spolu, držely se a žádná neviditelná stěna je neoddělovala.
„Hurá!“ vykřikly Olejka a Vodička naráz.
Mydlinka se zasmála. „A teď začne ta pravá zábava!“
Začala se točit a spolu s ní se točily i Olejka s Vodičkou. Najednou se z lahve vyvalily další a další Mydlinky a všechny se k nim přidaly. Každá chytila kousek Olejky a kousek Vodičky. Za chviličku se celý koutek dřezu proměnil v jeden velký, veselý, mléčný a pěnivý tanec. Malé kousky Olejky tančily uprostřed Vodičky a vůbec se neodpuzovaly. Byly konečně spolu!
Olejka a Vodička se smály a vířily v radostném tanci. Už nebyly oddělené. Byly součástí něčeho nového a krásného – veselé, bublinkové party. Naučily se, že i když jsou úplně odlišné, se správným pomocníkem mohou být těmi nejlepšími kamarádkami na světě.
„A co myslíte, děti?“ ozval se odněkud hlas vypravěče. „Až budete příště pomáhat v kuchyni mýt nádobí, vzpomeňte si na Mydlinku. A s rodiči si můžete bezpečně vyzkoušet, jak tato šikovná spojovatelka dokáže spřátelit kapku oleje a kapku vody!“