V lesklém stříbrném hrnci na sporáku byla velká zábava. Bydlely v něm tři nejlepší kamarádi: zvědavá kapka Bublinka, veselá kapka Cililink a přemýšlivý kapoun Kapoun. Nebyli tam sami, kolem nich si hrály stovky dalších kapek, ale tyhle tři drželi vždycky pospolu. Jejich svět byl celý z kovu a vody. Dno hrnce bylo jejich obrovská taneční plocha a stěny byly nejlepší skluzavky na světě.
„Chyťte mě, jestli to dokážete!“ zasmála se Cililink a už se kutálela dolů po hladké stěně. Šplouch! Přistála přesně vedle Kapouna.
„Pozor, skoro jsi mi smočila myšlenky!“ řekl Kapoun, ale v očích měl veselé jiskřičky. Právě se snažil spočítat, kolik bublinek vzduchu se ukrývá na dně. „Jedna, dvě, tři... je jich spousta!“
Bublinka se k nim přikutálela. „A všimli jste si něčeho nového?“ zeptala se tajemně. „Podlaha... je trochu teplá.“
Cililink s Kapounem ztichli a přitiskli se ke dnu. Opravdu. Zespodu sálalo příjemné, jemné teplo, jako když se v létě opřete o kámen zahřátý sluncem.
„To je zajímavé,“ zamyslel se Kapoun. „Včera byla studená. Co se změnilo?“
Vtom si všimli. Pod nimi, pod hrncem, se rozsvítil červený kruh. Vypadal jako malé, spící sluníčko, které se právě probudilo.
„Aha!“ zvolala Bublinka. „To teplo jde odtamtud! Ten kruh nám posílá teplou energii.“
Nové slovo, energie, se jim zalíbilo. Znělo tak silně a důležitě.
Teplo bylo nejprve příjemné. Cítili se jako v teplé koupeli. Ale potom začalo být silnější a silnější. Najednou pocítili zvláštní lechtání.
„Mě něco lechtá!“ chichotala se Cililink. „Mám chuť tančit!“ A začala poskakovat na místě, čím výš, tím líp.
„Já taky! Já taky!“ přidala se Bublinka. „Už se nedokážu jen tak klidně kutálet. Musím skákat!“
Kapoun se snažil zůstat vážný a přemýšlet, ale nohy se mu samy od sebe začaly hýbat. Bylo to, jako by jim ta energie od červeného kruhu říkala: „Hýbejte se! Tančete! Skákejte!“
Brzy tančil celý hrnec. Všechny kapky vody poskakovaly, narážely do sebe a smály se. Ze dna začaly stoupat maličké, průhledné kuličky.
„Podívejte! To jsou ty bublinky, co jsem počítal!“ ukázal Kapoun. „Teď letí nahoru!“
Bublinky stoupaly k hladině a tam s tichým „puk“ praskaly. Bylo to jako ohňostroj pro kapky.
Čím víc tepla dostávaly, tím divočejší byl jejich tanec. Už to nebylo jen poskakování. Cítily, jak se celé chvějí a vrtí.
„Já se měním!“ vykřikl najednou Kapoun. Necítil se už jako pevná, kulatá kapka. Měl pocit, že je lehčí. Vznášel se!
„Já taky!“ přidala se Bublinka, která se vznesla kousek nad ostatní kapky. „Jsem lehká jako pírko!“
Cililink se zasmála. „My nelétáme, my... my... my se vypařujeme!“
To bylo další nové slovo. Vypařování. Znělo jako dobrodružství.
Jedna kapka za druhou začala stoupat nahoru, pryč od ostatních. Ale neztrácely se. Cítily se stále spolu, jen jinak. Byly najednou roztažené, neviditelné a velmi, velmi lehké. Změnily se na něco, čemu se říká pára.
„Já tě nevidím, Bublinko, ale vím, že jsi tady!“ zavolal Kapoun do vzduchu.
„Jsem tady! A letím nahoru!“ ozvalo se odněkud shora. „Pojďte za mnou!“
Všechny tři kapky, teď už jako neviditelná pára, stoupaly výš a výš. Prolétly přes okraj hrnce a ocitli se v obrovské místnosti, které říkali kuchyň. Shora viděli svůj stříbrný hrnec, ve kterém stále tančily jejich kamarádky.
„Vidíte? Když nám teplo dalo dost energie, změnili jsme se z kapky na páru. Změnili jsme svoje skupenství,“ vysvětlil hrdě Kapoun. Měl radost, že na to přišel.
„Bylo to skvělé dobrodružství,“ souhlasila Cililink. „Nejdřív jsme byli tekuté kapky, hráli jsme si a klouzali. Pak nás teplo roztančilo a nakonec jsme se změnili na neviditelnou páru a odletěli jsme!“
Vznášeli se spolu pod stropem a pozorovali svět z nové výšky. Spatřili velké, studené okno. Pomalu k němu letěli.
„Co myslíte, děti, co se stane, když se teplá pára dotkne studeného okna?“ zeptala se Bublinka.
Možná se stane další kouzlo. A vy, až budete příště s maminkou nebo tatínkem vařit polévku, všimněte si té neviditelné páry, jak stoupá z hrnce. Jen buďte opatrní, je horká! Zkuste zamávat těm bývalým kapkám, které se vydaly na své velké dobrodružství.